JURY LETOS VSADILA NA STAVEBNICOVOU ARCHITEKTURU

Slavnostní večer, který 10. května 2011 proběhl v prostorách Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze, přinesl rozuzlení o vítězi 18. ročníku soutěžní přehlídky nejlepších architektonických prací za poslední rok na území České republiky. Hlavní cenu Grand Prix architektů 2011- Národní cena za architekturu nakonec obdržel Bytový dům s tělocvičnou v pražské Lodecké ulici od architekta Petra Buriana a dalších spolupracujících ze studia DaM.

Architektonický svátek pořadatel, Obec architektů, opět svěřil do rukou ostřílené moderátorky Ester Kočičkové. Ta si pro letošní rok za ozdobu své hlavy přichystala maketu „památníku“ W. A. Mozarta, aby ji vyměnila za loňský extravagantní klobouk kubického elementárního tvaru. Zároveň se tak sladila s dechovým oktetem Harmonia Mozartiana Pragensis, jenž úryvky z děl tohoto rakouského hudebního velikána doprovázel předávání cen. Adekvátní prostředí slavnostního večera bylo vytvořeno.
„Je velmi důležité, aby domy, které stavíme, byly krásné. Bohužel se tak vždy neděje a doufejme, že ty nepříliš půvabné, které obkroužily Prahu a ostatní města, tady třeba nezůstanou,“ zdůraznil v jeho úvodu při svém projevu profesor Milan Knížák, a dodal: „Přimlouvám se, aby dobré baráky zůstaly a navázaly na to, co vše tu máme, poněvadž dobrá architektura se vždy dobře snese. Teď jde o to, abychom vždy poznali, která je ta dobrá.“

Porota se pěkně zapotila
To je v rámci GPA úkolem pro mezinárodní jury, která každoročně pracuje v novém složení. Letošní sestavu tvořili Thomas E. Bitnar (USA) – předseda poroty, Juri Troy (Rakousko), Zhank Ke (Čína), Zbysczek Mackow (Polsko) a Juraj Hermann (Slovensko). Pětice vybraných architektů nakonec udělila Cenu GPA 2011 a celkem 11 cen a 6 čestných uznání v jednotlivých kategoriích. Její rozhodování přitom bylo opravdu nelehké. Na tuto skutečnost v průběhu svého vystoupení poukázal i Miloš G. Parma:
„Letošní ročník se vyznačoval tím, že přihlášená díla byla velice vyrovnaná. A proto porota objezdila, snad poprvé za konání soutěže, prakticky celou Českou republiku.“ O pravdivosti slov současného předsedy Obce architektů svědčí i fakt, že porota v kategorii Novostavby udělila hned čtyři ceny a jedno čestné uznání. Danou realitu potvrdilo i vystoupení samotného předsedy mezinárodní poroty.
„Osmdesát čtyři projektů, které jsme měli před sebou, představovalo kus ohromné práce. Jury byla pro mne velmi zajímavá, neboť pocházela ze tří kontinentů a pěti zemí. Po dobu čtyř dnů jsme vyvíjeli činnost od rána do večera, ale bylo to strašně důležité, protože díla jsme vyhodnocovali velmi zodpovědně,“ akcentoval Thomas E. Bitnar. „Každý z nás věděl, kolik práce je ukryto za jednotlivými projekty. Proto jsme se hned první den rozhodli, že je musíme vidět v co největší míře. Od Chebu až po Ostravu jsme jich zhlédli více než dvě desítky, hodnotili hned na místě a poté přečetli zprávy o užším výběru. Poslední den jsme tady seděli až do pěti hodin odpoledne…“
A čím porotu vlastně zaujal vítěz 18. ročníku? Na bytovém domě jury ocenila odvážnou a atraktivní architekturu, která je proporčně a hmotově v kontextu s tvaroslovím a měřítkem okolní zástavby. Líbilo se jí, jakým způsobem autoři skloubili veřejné funkce (škola, tělocvična) s bydlením. Kladně byla hodnocena odlehčená kompozice fasády, dispoziční řešení sociálních bytů, využití příčného větrání, přístup slunce a světla, ale i výběr materiálů a důraz na detail.

GRAND PRIX ARCHITEKTŮ 2011

Grand Prix architektů – Národní cena za architekturu (GPA) se bezpochyby stala za 18 let své existence nejprestižnější cenou v oblasti architektury v České republice. Také letos si můžete prohlédnout soutěžní přehlídku všech přihlášených děl na výstavě, která proběhne od 11. do 24. 5.2011 v Národní galerii v Praze ve Veletržním paláci. GPA se snaží svým obsahem nastavit zrcadlo skutečného stavu současné české architektury. Možnost konfrontace jejích protagonistů je přitom na naše poměry dost ojedinělá, neboť nám přinejmenším na tuzemském trhu chybí obdobné příležitosti, které dávají prostor k prezentaci lidského myšlenkového potenciálu zanechávajícího důkaz v podobě architektonické důstojnosti provedených děl.

Od počátku má GPA vysokou prestiž i proto, že její obsah hodnotí mezinárodní jury. Ta letošní je složená jen ze zahraničních architektů. Předsedou jury byl zvolen Thomas Bitnar (USA), další členy tvořili Juri Troy (Rakousko), Zhank Ke (Čína), Zbysczek Mackow (Polsko) a Juraj Hermann (Slovensko), složení, které mělo zajistit objektivitu a nezaujatost poroty. Tyto předpoklady se projevily i ve skutečnosti, že se jury nenechala svést přitažlivostí krásných fotografií jednotlivých přihlášených děl, ale snažila se ve velké míře i o osobní návštěvu. V březnových dnech tohoto roku se tak s celkovým počtem 84 přihlášených adeptů dala do boje, aby postupně eliminovala uvedené množství a vytipovala z nich užší počet postupujících, ze kterých měl vzejít budoucí vítěz. Porota se oproti minulému a předminulému ročníku více „rozmáchla“ a udělila mimo hlavní cenu - GPA 2011 i celkem 11 cen v různých kategoriích a 6 čestných uznání.

Výsledky soutěže budou oficiálně zveřejněny dne 10. května 2011 na slavnostním vyhlášení a udělení cen ve Veletržním paláci v Praze a reportáž z galavečera přineseme v příštím čísle IN.
Kdo bude mít možnost zúčastnit se tohoto malého svátku architektury, nám dá za pravdu, že se česká architektura posledních let zařazuje do internacionálního kontextu bez větších problémů a přitom si zachovává určitou rozmanitost, která patří k silným stránkám naší kultury. O pravdivosti těchto slov se může přesvědčit každý návštěvník, který se rozhodne zhlédnout výstavu.

PRITZKEROVA CENA PUTUJE DO PORTUGALSKA

Mnoho pozoruhodných projektů a realizací veřejných i privátních staveb má za sebou Eduardo Souto de Moura, který byl v Los Angeles 28. března mezinárodní porotou zvolen držitelem Pritzkerovy ceny 2011, nejprestižnější ceny za architekturu. Spolu se svým učitelem Álvaro Sizou, jenž stejné ocenění získal v roce 1992, je de Moura považován za nejvýznamnějšího žijícího portugalského architekta.

Podle poroty, v níž letos zasedli The Lord Palumbo (Velká Británie) - předseda poroty, Alejandro Aravena (Chile), Carlos Jimenez (USA), Glenn Murcutt (Austrálie), Juhani Pallasmaa (Finsko), Renzo Piano (Francie a Itálie), Karen Stein (USA) a Martha Thorne (Španělsko), nejsou stavby oceněného architekta okaté, lehkovážné nebo pitoreskní. „Jeho práce vyžaduje intenzivní poznání, ne letmý pohled. Stejně jako poezie dokáže jeho dílo emotivně mluvit k těm, kteří si najdou čas na to, aby poslouchali," uvedli porotci. Mezi těmi, kdo ho ovlivnili, je například Ludwig Mies van der Rohe. „Eduardo Souto de Moura během tří dekád navrhl budovy, které patří do našich časů a zároveň nesou ozvěny minulosti," prohlásil předseda poroty, lord Peter Palumbo. „Jeho budovy mají unikátní schopnost vyjádřit zdánlivé opaky - sílu i jemnost, autoritu i intimitu."

Sám Souto de Moura zdůrazňuje, že je třeba navrhovat budovy tak, aby plnily své funkce a zároveň zapadaly do svého okolí. Často používá přírodní materiály včetně nečekaných barev. „Není nic jako ekologická, inteligentní nebo trvale udržitelná architektura - je jen dobrá architektura," řekl v roce 2004. Jeho často citovanou a ikonickou prací je fotbalový stadion ve městě Braga, kde se v roce 2004 konalo několik zápasů mistrovství Evropy. Nabízí neobvyklou konstrukci a je zasazen v úbočí kopce do přírodního prostředí; na jedné straně jsou žulové stěny, na druhé otevřený výhled. Masiv byl odstraňován do požadované podoby pomocí malých řízených výbuchů.
Stadion je netradiční tím, že nemá tribuny za bránami. Stojící tribuna je přístupná zespodu, na tribunu položenou na kopci se vstupuje z vrchu. Hlediště mají proti počasí ochránu díky konstrukcím z ocelových lan napnutých mezi oběma tribunami. Lana vedou přes celé hřiště a podobají se pradávným visutým mostům.
Z jeho domácích prací je dále známé Muzeum Pauly Rego nedaleko Lisabonu, kancelářská budova Burgo Tower a stanice metra v Portu, klášter v Amares proměněný v restauraci, stejně jako nákupní centra, školy, galerie a kina. Často navrhuje i rodinné domy. V zahraničí jeho práce stojí ve Španělsku, Itálii, Německu, Británii či Švýcarsku.

LABYRINTEM ARCHITEKTONICKÝCH STYLŮ

Od Rudolfina po Ještěd, tak by se mohla jmenovat nová expozice architektury, stavitelství a designu, zachycující a dokumentující více než stoletý vývoj těchto oborů, která je od 16. 2. 2011 otevřena v rekonstruovaném Národním technickém muzeu. Na ploše téměř 600 m2 ve třetím patře budovy jsou k vidění nejvýznamnější architektonické počiny v českých zemích z období let 1860 až 1989.

Prostorové řešení zpřístupněné expozice navrhnul architekt David Vávra. Její autoři Petr Krajči, Karel Ksandr, Johanna Pauly a Vladislava Valchářová do ní zahrnuli jak původní, tak zcela nové architektonické modely staveb včetně sochařských doplňků, četné skici, plány a fotografie, charakterizující jednotlivé slohové etapy a přibližující um českých architektů a stavitelů.

Tři v jedné
Dokončená expozice vychází z půdorysného rozdělení na tři části - na pracovny architektů, piazzety a vlastní klasický výstavní prostor. Jakou formou se vlastně vytvářel obsah vystavovaných architektonických, stavitelských a designových modelů?
„Základem expozice je sbírkový fond muzea architektury NTM a množství unikátních architektonických i stavitelských modelů a projektové dokumentace z bohatého fondu Archivu architektury a stavitelství. Zápůjčky, které zde jsou, tvoří poměrně malou část výstavy,“ vysvětluje Martin Ebel, ředitel expozice, a pokračuje: „Úmyslně jsme dali určitý aspekt na architekturu, protože stavitelství chceme věnovat zvláštní expozici, která bude realizovaná na základě projektu financovaného z Integračního a operačního programu Evropské unie.“
Pro tento projekt NTM získalo prostory v Plasích, kde hodlá vytvořit tzv. Centrum stavitelského dědictví se studijním depozitářem stavebních materiálů, prvků a konstrukcí. V návaznosti na získané finance by měl být projekt zrealizován do konce roku 2014.
„Pokud jde o design, ten zde prezentujeme pouze výběrově. Po konzultaci s kolegyní Pauly jsme se nakonec shodli na jeho ´průmyslové´ propagaci formou reprezentativní kolekcí elektrických svítidel vyráběných v českých zemích. Za všechny jmenujme např. Roubíčkův skleněný závěsný lustr. Hlavní doménu pak tvoří vitrína v prostorách čtenářského kroužku, která připomíná letitý vývoj tohoto křehkého uměleckého artiklu,“ objasňuje osud třetí části expozice ředitel Ebel.

Bow-Wow: House Behaviorology

V průběhu února až do začátku dubna 2011 bude mít česká veřejnost možnost navštívit v Galerii Jaroslava Fragnera výstavu House Behaviorology japonského studia Bow-Wow, připravenou pro benátské bienále 2010 (za posledních osm let vystavoval v Benátkách již potřetí!). Vzhledem k velkému ohlasu výstava neputuje zpět do Tokia, ale v příštích měsících ještě představena v Praze či Kodani. Výstava se koná pod záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR.

„Zájem atelieru Bow-Wow se soustřeďuje na chování mikro/makro klimat v našem životním prostředí, lidí a budov. Naše expozice znázorňuje tuto behaviorologickou krajinu prostřednictvím modelů v měřítku 1:20 našich projektů z Tokia, Karuizawy, Kalifornie a Amsterdamu.“

Atelier Bow-Wow je tokijská firma založená Yoshiharu Tsukamoto a Momoyo Kaijima v roce 1992. Zájem tohoto páru architektů se soustředí na různá odvětví od architektonického návrhu až po urbanistický výzkum a tvorbu uměleckých děl pro veřejný prostor. Atelier navrhnul a postavil kolem 20 domů, veřejných muzeí a komerčních budov, především v Tokiu. V posledních letech rozšířil svoji činnost i do zahraničí včetně Francie, Dánska a USA. Knihy 'Pet Architecture Guidebook' a 'Made In Tokio' publikované v roce 2001 patřily mezi mnoho dalších urbanistických výzkumných studií, které vedly k vytvoření experimentálního projektu „mikro-veřejného prostoru“ a nového konceptu veřejného prostoru. Tento projekt byl vystavován po celém světě při takových příležitostech, jako jsou bienále v Sao Paulu, Benátkách, Istanbulu a Liverpoolu.

Mimo svoji architektonickou praxi je Yoshiharu Tsukamoto také mimořádný profesor na Tokio Institute of Technology a externě přednáší na Harvard GSD a UCLA. Momoyo Kaijima je mimořádná profesorka na University of Tsukuba, a externě přednáší na Harvard GSD a E.T.H.Zurich.

Místo konání: Galerie Jaroslava Fragnera Betlémské náměstí 5a, Praha 1
Termín výstavy: 11.02. – 04.04.2011
Další informace: http://www.gjf.cz/ a http://www.bow-wow.jp

Salon OA „ochutnal“ atmosféru Nostického paláce

Stalo se již tradicí předešlých let, že výstava Salonu Obce architektů proběhla v některém z významných starobylých objektů. Ať již šlo o Lapidárium Betlémské kaple, malebné prostředí Martinického paláce či pro jubilejní desátý ročník historicky cenný Letohrádek královny Anny, pražský Belveder. Obyčej nebyl narušen ani u zatím posledního ročníku.

Volba tentokráte padla na Nostický palác, dnešní sídlo ministerstva kultury ČR. Citlivě zasazené do kouzelného prostředí hlavního města na Malé Straně dodrželo nepsaný zvyk, aby 16. prosince loňského roku ve svých prostorách počastovalo slavnostní vernisáž Salonu OA. V pořadatelské posloupnosti ukrýval tajemnou cifru, kterou ve svých slovech „rozšifrovali“ jeho organizátoři.

Náš Salon se dožil třináctého výročí
Magická třináctka nechává spát odbornou kritiku, neprobudila zájem České komory architektů a odborný tisk se ještě neorientuje v nesoutěžní přehlídce současné kreativity architektů, inženýrů a výtvarných umělců. Možná jsme málo provokativní, málo módní, málo minimální. Kritici umění se těžko orientují v Salonu, který není předpokojem, ani úzkou uličkou, sevřeným pohledem tendenční publicity.
Milí kolegové, nenechme se odradit nepochopením odborné kritiky. V Salonu se nepatří mluvit příliš jadrně, tak říkajíc „od plic“. Salonní rétorika je zdvořilá a laskavá, rozumíme si. Nebojme se publikovat naše představy, tužby, někdy prohrané boje s nepřízní osudu a okolnostmi, stavebními úřady, sveřepými klienty a drsnou realitou. Nebojme se prezentovat krásné vize, neskutečné nápady a výtvory našich mozků, modifikované tlukotem srdce a racionálním citem technické fantazie stavebních inženýrů.
Podzimní Salon uzavírá stavební sezónu, ohlíží se zpět i vpřed, bilancuje úspěchy, realitu i fantazii. Ukazuje široké veřejnosti, nezasvěcenému publiku architektonickou tvorbu, umělecké i technické kreace. Salon je příležitostí, příspěvkem k utváření společenské prestiže české architektury a stavitelství. Je inspirací pro klienty a investory, pro osvícené stavebníky.
Náš Salon je otevřený všem tvůrčím názorům, je nezávislý na porotách, závislých i nezávislých porotcích. Salon je výzvou k nezávislé a svobodné tvorbě. Exkluzivitu v hodnocení vystavených prací přenecháme ministru kultury České republiky.
Děkuji všem vystavovatelům, zvláště děkuji za účast na Salonu zahraničním kolegům.
Jménem organizátorů Salonu

Petr Fuchs
Jiří Mojšíš

Prosinec 2010